Je představa statečného a mužného indiána jako ideálního hrdiny při naplňování devíti hlavních zásad woodcraftu stále aktuální?
Předně musím říct, jak moc mi přijde indiánská kultura zajímavá, malebná a určitě také pomohla vystavět LLM do její dnešní podoby. Nicméně jako vzor je indián pro woodcraftera z několika důvodů problematický. Indián je neskutečně široký pojem, jehož samotní nositelé prošli obrovskou transformací v průřezu času. Kolik indiánských subkultur je woodcraftu velmi blízko, tolik jich je v naprosté antagonii. Nesmíme zapomenout, že ideální hrdina je jen prostředek ve stoupání na horu a při přerodu ve woodcraftera, nikoliv samotný cíl.
Woodcrafterem myslím hrdou bytost, která žije v souladu s přírodou, nezatěžkává ji, ba naopak pomáhá, je osvícená hledáním lesní moudrosti, má ochotu jít cestou služby, je kurážným atletem se zájmy i zvídavostí humanisty. Znám také mnoho žen woodcrafterek a seč se oproti nim cítím mužný, tak dle mě splňují devět hlavních zásad lépe než já.
Aktuálnost indiánské tématiky v posledních letech viditelně klesla. Dnešní děti si už na sídlišti nehrají na stereotypizované indiány a kovboje, bojují mezi sebou v podobě pokémonů, mafiánů, draků etc. Ruku na srdce, na indiány jsme si ve školce hráli, protože bojovali.
Je otázka, zda chceme uvádět na pravou míru nepravdy o indiánech nebo aktivně budovat woodcrafterskou identitu. Oboje najednou nezvládneme.
Jiří Zelenka jr.
BIVOJ, kmen Trilobit
Táta mi kdysi vyprávěl, že za jeho mladých let s klukama ve třídě četli knížky, které byly zelené či oranžové a měly po obvodu tři černé pruhy. Měl snahu i mě do světa těchto knížek zasvětit, pamatuji si název Černý mustang. Říkal mi, že nechápe, jaktože mi to neučarovalo stejně jako jemu a všem jeho kamarádům. Vždyť pro ně byl Vinnetou učiněným hrdinou, všichni chtěli být jako on.
Skutečnost, že pro mnohé z nás byl indián hrdinou dětských snů, a to jsou dle mého ty nejsilnější a nejupřímnější sny, je možná důvodem, proč je pro velkou část woodcrafterů složité se od tohoto ideálu oprostit. Ono ale ani není proč. Indián je krásný vzor toho, jak být statečný, hrdý, bojovat za sebe a svůj lid a především žít v dokonalé harmonii s přírodou. Je to ale taky hrdina, kterého si idealizujeme, vidíme ho v tom nejlepším světle a obdivujeme jeho ušlechtilé vlastnosti.
Nevidím pak ale důvod, proč bychom nemohli vzhlížet k jakékoliv jinému hrdinovi, jehož fotku mají děti na wonderwall a sní o tom, že jednou budou jako on.
Zuzana Veselá
stráž
Těžko říct. Nejednoho z nás asi k woodcraftu romantická představa indiána přivedla, zrovna jako mne. Nicméně já si při čtení Devíti hlavních zásad woodcraftu spíš než indiána vybavuji konkrétní lidi či společenství, co znám, a to nejen z řad Ligy lesní moudrosti.
Iva Fardová
UNČIDA, kmen Tussilago
Těžko říct. Asi jak pro koho.
Mne indián začal zajímat jako knižní hrdina. A v knihách, které tady byly v době mého dětství dostupné, vystupoval indián nejen jako statečný a mužný, ale taky jako čestný, pravdomluvný, neschopný zrady. A to v té době znamenalo hodně.
Samozřejmě, že takhle vykreslený indián nemá s historickou skutečností naprosto nic společného. Když jsem se později trošku zajímala o historii, nejen o dobrodružné romány, ukázalo se, že Indiáni zrazovali své vlastní kmeny, byli úplatní, zbabělí. Někteří. A někteří byli stateční do posledního dechu. Prostě lidi se všemi ctnostmi a nedostatky jako asi v každé lidské společnosti.
Dalším zásahem do mého ideálního hrdiny byl vysněný pobyt v Nebrasce. Tam se se slovem indián pojila spíše přídavná jména typu líný, závislý na alkoholu, zneužívající sociální dávky etc.
V Lincolnu jsem hlídala asi sedmiletého chlapce. I tam si děti hrály na kovboje a indiány. Téměř stejně jako my. Téměř. Jen vůbec nikdo nechtěl být indián. Nikdo. Ani klučík ze sousedství, jehož otec se ke svým předkům, k americkým domorodcům, hlásil. A k nelibosti syna organizoval různé aktivity s indiánskými tradicemi v místní školní tělocvičně a na zadním dvorku pěstoval kukuřici. Tak tam vzala moje románová představa Indiána definitivně za své.
Takže proč indián a ne třeba mongolský pastevec, pouštní beduín nebo statečný samuraj? Ti všichni jsou přece v legendách stateční, mužní, žijící v malebnosti a řádu a naslouchající přírodě. Možná proto, že s výjimkou samuraje se nějakým způsobem dotýkají naší vlastní historie a kultury. A tak je už od dětství vnímáme v celé jejich lidskosti, nikoli jako ideál. Jenže my lidé ideály potřebujeme. Tak snad nám ta geografická a kulturní vzdálenost umožní ponechat si indiána jako ideál i s vědomím, že ve skutečnosti je stejně nedokonalý jako my.
