Radka Kopřivová

Strážci údolí

Já se vlastně do kmene Strážců údolí dostala úplně náhodou. Nabídl mi to Coral, když byl náčelník a já vůbec nevěděla, co od toho očekávat. To, co jsem tam našla, nebo co ke mně přišlo, je pohoda, vyklidnění, pocit souznění s přírodou, spousta nových koníčků souvisejících s woodcraftem a taky vědomostí o přírodě.

Ale to, co jsem opravdu nehledala a nečekala, že by mohlo přijít (protože kamarády a blízké lidi kolem sebe mám) je Přátelství. U nás v kmeni jsem totiž našla spřízněnou duši, která je mi hodně blízká. Je to maminka Erin od nás ze Strážců a jmenuje se Jarka. Jarka je člověk, kterého si moc vážím. Připadá mi, že si vždycky umí poradit. Má super nápady, umí je realizovat, je zručná, laskavá, je s ní sranda a když spolu cokoliv děláme, tak vím, že to vyjde a že se nemůže nic stát. Prostě se tak nějak doplňujeme. Nevídáme se jen v rámci woodcraftu, ale už několik let každý všední den, protože se z nás staly i kolegyně v práci ;-).

Anežka Vrbenská

Bobři

Já měla štěstí, že jsem se narodila do rodiny, která v Lize už nějakou dobu byla. Pak jsem začala chodit do kmene Bobrů a nikdy bych nevrátila zpátky všechny zážitky, které jsem s kmenem zažila. I když se v současné době věnuji mnohem víc karate než kmeni, cítím se členem kmene napořád. V Bobrech jsem se vždy cítila jako mezi lidmi, kteří mají podobné zájmy a je to místo, kam se vždy člověk může kdykoli vrátit. Kmen dává člověku hodně po všech stránkách.

Kateřina Sadílková

ILEYAWIN

Do kmene jsem začala chodit, protože tam chodila ségra a ségra byla nejvíc cool člověk ever.

Vždycky jsem chtěla být jako ona. Našla jsem tam kamarády na celý život, lásku k přírodě, kouzlo obřadů, schopnost postarat se o sebe (kdekoliv), schopnost věřit si a nebýt srab. Našla jsem ale ještě něco navíc, zjistila jsem, že jsem ráda mezi lidmi, že mě těší vymýšlet program, být lidem blízko, poslouchat jejich příběhy. Díky tomu jsem šla studovat učitelství, díky tomu jsem členkou ohniveckého společenství. Našla jsem ve kmeni to, co mě baví, co je mi vlastní, co mě naplňuje.

Robert Zika

Tussilago

Zpočátku jsem byl „hledač cesty“ a třebaže jsem už byl dospělý chlap a spoustu zálesáckých věcí jsem znal, začal jsem objevovat nové věci, Setonovy myšlenky, začal jsem s dětmi bojovat o svá první orlí pera, osvojovat si indiánské rituály a písničky. Táboření je pro mě nejen základ činnosti kmene, ale  i návrat k podstatě života, k souladu s přírodou, k zapomenuté dovednosti našich předků. Ve kmeni jsme každý trochu jiný a v běžném životě bychom se asi nekamarádili, ale tato zvláštní lesní moudrost nás už skoro dvacet let inspiruje, sbližuje a poutá.

Petr Hendl

WANIGISKA, Drum bun

V kmeni mě příjemně překvapilo, že naše nadšení si získalo i lidi kolem nás, kteří nás podporovali, ačkoliv jsme pro ně byli cizí. Jako třeba v roce 1992 paní z JZD, které nás – klučičí oddíl – naučily dělat ovocné knedlíky a ještě nám přepočítaly, kolik kilogramů čeho potřebujeme, aby to nakrmilo celý tábor. Nebo pracovníky jeskyní v Moravskému krasu, kteří nás v noci pustili do jeskyní, aby se tam mohla odehrát etapa táborové hry. Nebo lesák, který s námi svým autem sjezdil půlku Šumavy, abychom našli tábořiště.