Naším posláním je umožnit polským woodcrafterům kráčet cestou čtyřnásobného ohně – sebezdokonalování podle systému Černého vlka. Chceme v Polsku propagovat lesní moudrost v souladu s devíti hlavními zásadami woodcraftu.
Byl to rok 2021 a hledal jsem cestu, jak oživit mezinárodní kontakty a styky v pocovidovém období. Bylo to chvíli potom, co jsme po návštěvě Anglie ztratili víru v akceschopnost spřátelené organizace OWC. A bylo to v tomto roce 2021, kdy jsem se potkal s Rafalem na sněmu LLM na Samechově. Mluvil jsem s ním o tom, v jakém stavu je woodcraft v Polsku a zda nezískat partnera hned vedle, když se ten ostrovní nacházel v úpadku. Začali jsme tak od roku 2021 nabízet možnost společných setkání a táboření. Hledali jsme další woodcraftery, o které bychom se mohli opřít, a i když to byla dlouhá cesta, očividně jsme se v podobný čas protli se snahou woodcrafterů v Polsku. Výsledkem je tamní Liga. Text níže napsal náčelník Polské ligy lesní moudrosti, aby dal do kontextu narativ tamní woodcrafterské historie, na který dnes navazují. Letos na svém ustavujícím sněmu 24. května se PLP (Polska Liga Puszczańska) přidala k mezinárodnímu hnutí BSWW a podepsali jsme dohodu o spolupráci na základě společných hodnot, networkingu, orlích perech a ohnivectví. Těším se, co nám další roky přinesou. Přeji příjemné čtení a za překlad původních textů děkuji Kryštofovi Lindauerovi – Keiko.
Marek Havrlík, Nechodí
Krátké vyprávění o dlouhé historii
Polska Liga Puszczańska (The Woodcraft League of Poland) se stala skutečností. Po 120 letech čekání máme konečně v Polsku první woodcrafterskou organizaci. Ale mohlo tomu být i jinak, historie woodcraftu v Polsku je totiž velmi dlouhá.
Zpráva o Setonově výchovném systému se do Polska dostala téměř současně se skautingem Roberta Baden-Powella. Velmi obšírně ho popsal Bronisław Bouffałł ve své knize Boy Scouts. Indyanizm w wychowaniu z roku 1912. Bohužel, tehdejší politická situace v Polsku, rozděleném mezi Rusko, Německo a Rakousko-Uhersko, rozvoji woodcraftu nepřála. Pro polskou mládež odhodlanou bojovat se záborovými mocnostmi se skauting – jako systém založený na vojenské disciplíně a výcviku – ukázal být atraktivnější volbou.
Teprve po 1. světové válce a po obnovení samostatnosti Polska, v období krize skautingu a hledání nových přístupů k výchově mládeže, se woodcraft opět dostal do centra zájmu. Měl nahradit „hraní na vojáky” a výchova v přímém kontaktu s přírodou se měla stát ideálním výchovnou metodou pro obnovené harcerstvo*.
Obrodný proces inicioval Adam Ciołkosz, někdejší spolupracovník Andrzeje Małkowského (tvůrce polského skautingu) z oddílu v Zakopaném. Klíčovou roli během formování polské podoby skautingu hrály tehdy vycházející časopisy v čele s krakovským časopisem Płomienie.
Velký ohlas měl také román Léto lesních lidí spisovatelky Marie Rodziewiczówny z roku 1920, popisující příhody tří přátel, kteří tráví prázdniny uprostřed divočiny. V knize se objevily přímé odkazy na woodcraft, kromě jiného také popis obřadu udílení lesního jména.
Konečně v roce 1921, z popudu Adama Ciołkosze, šéfredaktora časopisu Płomienie, vzniká Wolne Harcerstwo – hnutí instruktorů a instruktorek ZHP hlásících se k lesní moudrosti. Právě Ciołkoszowi vděčíme za překlad anglického termínu woodcraft na polské puszczaństwo.
Wolne Harcerstwo – první pokus
Wolne harcerstwo bylo prvním pokusem o zavedení woodcrafterských myšlenek do polského skautingu. Nic nenaznačuje, že by zakladatelé Wolného harcerstwa měli přímé kontakty se Setonem, nicméně četba časopisu Płomienie nás přesvědčila, že byli s myšlenkami Černého vlka dobře obeznámeni a viděli v nich příležitost k obrodě skautingu. Inspiraci čerpali z britského Kibbo Kiftu, německého Bund Deutscher Neu-pfadfinder a československé Ligy lesní moudrosti.
V podrobných dopisech starším harcerům popisují Ciołkosz, Pawełek a další svou koncepci do budoucna. V brožuře Nowe horyzonty harcerstwa, vydané v roce 1921 v Krakově, Adam Ciołkosz píše:
Pro polské harcertvo, ať už „nové” nebo „svobodné” (volné) nebo jakkoli jej nazýváme, by podle mého názoru měly být charakteristické tyto rysy:
indianismus a návrat k přírodě;
dodržování skautských zákonů:
univerzální a pacifistický skauting;
věrnost státu, aktivní vlastenectví;
snaha o lidovost hnutí, úcta k práci
druhých a levicové směřování.
* Harcerstwo je polský výraz, který se používá jako
synonymum pro skauting, neodpovídá mu však zcela,
harcerské organizace mají svá specifika.
Vyzýval k obnovení nehierarchické povahy hnutí, požadoval omezení byrokracie a rozsáhlou decentralizaci organizace, prosazoval odstranění vojenských prvků a návrat k přírodě. Úkolem vedení mělo být vnášet do organizace nové, tvůrčí myšlenky. Ciołkosz shrnul svou koncepci v hesle „skrze Polsko k lepšímu lidstvu“ – bratrská spolupráce skautů měla být předstupněm bratrství celého lidstva. Byl pro odluku skautingu od náboženství.
Volné harcerstwo nevnucovalo svým členům žádnou ideologii určovanou programem, jednotícími prvky měly být časopis (tuto úlohu plnily Płomienie) a odznak, tzv. trójjednia. Ten tvořili tři kruhy vepsané do sebe, ze kterých v místě dotyku vycházejí tři plameny – symbol jednoty Pravdy, Krásy a Dobra, tří prvků lidského ducha, které se vzájemně doplňují a tvoří jeden celek. Kruh je posvátným symbolem dokonalosti, o kterou měli členové Wolného harcerstwa usilovat, plamen má vyjadřovat zapálenost členů pro ideály, posvátnost myšlenky i jejich vlastní obětavost pro vyšší cíle.
Červená barva pozadí symbolizuje práci, která se měla stát jediným měřítkem hodnot v budoucím uspořádání světa. Společně s bílou barvou samotného odznaku zdůrazňuje, že jako součást velkého světového společenství se členové Wolného harcerstwa cítí být Poláky.
Účastníci wigerských kurzů nepoužívali skautské uniformy ani hodnosti a zdravili se se třemi prsty sevřenými v dlani a palcem s malíčkem zdviženými vzhůru, tedy Setonovým pozdravem.
Kurzy u jezera Wigry a Wigierczycy
Wolne Harcerstwo můžeme považovat za prapředka polského woodcraftu.
A přestože se nepovedlo zavést myšlenky Černého vlka do hlavního proudu Związku Harcerstwa Polskiego, polský skauting se začal měnit a přijímat myšlenky převzaté z woodcraftu.
Vznikají kruhy woodcrafterských rodů, ve kterých se sdružují ti nejzapálenější příznivci skautské myšlenky v Polsku. (Kruh Černého dubu existuje dodnes! – zdravíme Vás, Bratři a Sestry!)
V roce 1924 začaly instruktorské kurzy pro varšavskou a mazovskou oblast u jezera Wigry, silně ovlivněné woodcraftem.
Účastníci wigerských kurzů nepoužívali skautské uniformy ani hodnosti, naprosto zavrhli i ostatní vojenské prvky a zdravili se zvednutím pravé ruky do výšky hlavy, se třemi prsty sevřenými v dlani a palcem s malíčkem zdviženými vzhůru – Setonovým woodcrafterským pozdravem! (Viz foto dále v textu. Pozn. red.)
Od roku 1932 začíná měsíčník Harcmistrz vést registr lesních jmen a pokračuje až do roku 1939. V roce 1935, při příležitosti Jubilejního sletu polských skautů v osadě Spała, vydává Leopold Ungerheuer knihu Próby Wodzów (Vůdcovské zkoušky) se symbolem lesní moudrosti na obálce.
Kmen lesních skautů Watra a další
Změny v politické orientaci Polska po 2. sv. válce další rozvíjení woodcrafterské činnosti prakticky znemožnily. Harcerská organizace se čím dál tím víc podobala pionýrské organizaci sovětského vzoru a tradiční skautskou činnost postupně nahrazovaly výchovné metody Všesvazové pionýrské organizace SSSR V. I. Lenina.
Ale navzdory všemu myšlenka lesní moudrosti zcela nevyhasla. V 60. letech znovu ožívá ve Vratislavi, kde vzniká nejprve družina a poté Oddíl lesních skautů Watra (1965). Tadeusz Wyrwalski, který se inspiroval meziválečnými tiskovinami Svazu nových německých skautů (Der Weisse Ritter) vytvořil autorský systém kmenové výchovy, vycházející z myšlenek Johna Hargravea.
Oddíl Watra byl svým zakladatelem zamýšlen jako pokračování a tvůrčí rozvinutí předválečného Wolného harcerstwa. Stal se plně woodcrafterským kmenem, neboť naplňoval tři základní principy Setonových myšlenek: lesní moudrosti, indiánství a kmenový (rodový) systém.
V dobách největšího rozkvětu měl oddíl Watra přes 180 členů. Poté vyhasl. V roce 1978 odchází Tadeusz Wyrwalski. Dnes funguje oddíl Watra v rámci organizace Związek Harcerstwa Rzeczypospolitej (ZHR), se svou woodcrafterskou minulostí už ale bohužel nemá mnoho společného.
Ale ideály, které Wyrwalský opět vynesl na světlo světa, nezmizely.
V roce 1986 vzniká Skautské hnutí ochrany přírody sv. Františka z Assisi založené Dariuszem Morsztynem a později Republika Ściborska — vyjímečné místo na severu Polska, jehož součástí je i právě vznikající Muzeum Ruchu Puszczańskiego (Muzeum lesní moudrosti) — srdečně Tě zdravím, Běžící vlku!
Milan Klimánek a Biblioteczka Walden
V roce 1990 zakládá emigrant z Československa Milan Klimánek – Wayseeker v Katovicích první polské nakladatelství, které vydává knihy s tématikou lesní moudrosti – Biblioteka Walden. Zde vychází vůbec první polské vydání Svitku březové kůry (Zwój kory brzozowej) s přehledem činů. Klimánek a jeho nakladatelství se ze dne na den stávají hlavní hybnou silou polského woodcraftu. V jeho domě v ulici Różana v Katovicích se koná řada setkání příznivců rodícího se hnutí. Přicházejí na ně mnozí skautští instruktoři i jiní woodcrafteři, mezi nimi: Tadeusz Wyrwalski, Aleš Kapica, Rafał Łoziński, Adam Pyjor a Robert S. Bokacki.
Vznikají první skautské oddíly, které při své činnosti používají systém orlích per: 7. konstancinská harcerská družina Uroczysko (1989) a 9. konstancinská harcerská družina Puszcza, založené Robertem St. Bokackým – Šeptajícím dubem (1993), Oddíl harcerů Kraal (1997), který založil Adam Pyjor – Pyton nebo 8. mazovský skautský oddíl, který založil Kamil Makos – Jasný jestřáb (2002).
V roce 2019 se z iniciativy Daria Morsztyna – Běžícího vlka v rezervaci Republika Ściborska konalo setkání zástupců vybraných skautských středisek ovlivněných lesní moudrostí. V té době ale bohužel nepřineslo žádnou zásadnější změnu. Všechny tyto aktivity, i když nekoordinované a lokální, přispívaly k další propagaci woodcrafterské idey v polském skautingu, ale působily i na lidi bez vazby na skauting.
Je ale třeba mít na paměti, že zatímco světový skauting se rozvíjel pod vlivem woodcraftu, do Polska přišel woodcraft až po skautingu a rozvíjel se jako součást skautské činnosti. I proto je lesní moudrost ve skautských lesních oddílech nebo instruktorských kruzích pojímána pouze jako součástí metodiky, zahrnující zálesáctví, rozvíjení vztahu k přírodě a některé obřadní prvky. Jde tedy o inspiraci woodcraftem, ne o woodcraft jako takový.
Těžká cesta k polské Lize
První pokusy o vytvoření polské woodcrafterské organizace jsme podnikli na začátku 90. let 20. století. Iniciátorem rozhovorů a spojovacím článkem mezi různými skupinkami rozesetými po celém Polsku byl Milan Klimánek – Wayseeker. Pamatuji si náš dlouhý rozhovor v jeho bytě na ulici Różana v Katovicích, během kterého jsme plánovali nový spolek. Tehdy se nám zdálo, že cíl je na dosah ruky.
S časem bohužel motivace vyprchala a Wayseekrova smrt v roce 2006 na další roky zastavila proces budování polského woodcraftu. I když ne tak docela. Stále se konaly sněmy, iniciované v roce 2000 Rafałem Łozińským a konané ve spolupráci s Kamilem Makosem a Adamem Pyjorem. V roce 2000 se sněm konal v Hnězdně během Sletu ZHP, v roce 2001 v Kladské Bystřici (Bystrzyca Kłodzka), v roce 2004 u jezera Narie, v roce 2007 u města Kielce během Sletu ZHP, v roce 2008 v Mińsku Mazowieckém, v roce 2009 opět u jezera Narie a v roce 2017 v Kostancině-Jeziorné.
Ale opravdový zvrat nastal v 15. září 2022, kdy skupina nadšenců a svým způsobem sirotků po Wayseekerovi (Rafał Łoziński, Karol Stryjeński, Robert St. Bokacki) během konference v městečku Konstancin-Jeziorna dala vzniknout uskupení s názvem Wielka Rada Orlich Piór. Už tehdy jsme věřili, že WROP bude základem pro budoucí polskou woodcrafterskou organizaci.
Chceme ve společném úsilí propojit všechny, kterým je blízká Setonova myšlenka woodcraftu.
Co je Polska Liga Puszczańska?
Dne 4. prosince 2023, také v Konstancině-Jeziorné, vznikla platforma pro spolupráci woodcrafterů aktivních v rámci organizace Związek Harcerstwa Polskiego (ZHP): programově-metodická skupina s názvem Liga Leśnego Harcerstwa (Liga lesního skautingu) a 6. ledna 2024 ve Varšavě Polska Liga Puszczańska (Polská liga lesní moudrosti), zaregistrovaná obvodním soudem ve Varšavě 7. března 2025. Založilo ji dvanáct osob: Joanna Karczewska, Julia Kotecka, Jerzy Głuchy, Adam Pyjor, Jacek Sadowski, Kamil Makos, Antoni Janeczek, Rafał Łoziński, Michał Fleran, Karol Stryjeński, Krzysztof Bajerski a Robert St. Bokacki. Zapisuji tato jména pro uchování v paměti pro příští generace!
Naším posláním je umožnit polským woodcrafterům kráčet cestou čtyřnásobného ohně – sebezdokonalování podle systému Černého vlka. Chceme v Polsku propagovat lesní moudrost v souladu s devíti hlavními zásadami woodcraftu.
Polska Liga Puszczańska je platformou pro spolupráci polských woodcrafterů. Chceme ve společném úsilí propojit všechny, kterým je blízká Setonova myšlenka woodcraftu jako myšlenkového hnutí, které propaguje výchovu lidí každého věku prostřednictvím aktivního trávení volného času v lůně přírody podle zákona čtyřnásobného ohně a systému orlích per.
Vzdáváme hold všem bratrům a sestrám, kteří v Polsku během posledních sto dvaceti let šířili myšlenky lesní moudrosti: Bronislavu Bouffałłovi, Adamu Ciołkoszovi, Leopoldu Ungeheuerovi, organizátorům a účastníkům kurzů u jezera Wigry, Tadeuszovi Wyrwalskému, Milanu Klimánkovi – Wayseekerovi, Kruhům lesní moudrosti, Dariuši Morsztynovi – Běžícímu vlkovi a jeho Skautskému hnutí ochrany přírody sv. Františka z Assisi i všem ostatním, jejichž jména a přezdívky ani neznáme, ale díky kterým myšlenky lesní moudrosti zůstaly v paměti a dnes mohou zahořet novým, jasným plamenem.
Děkujeme také našim sestrám a bratrům z české i slovenské Ligy lesní moudrosti (srdečně vás zdravíme, bratři a sestry!), kteří nás vytrvale podporovali v těžkostech spojených se založením Ligy.
Zvláštní poděkování patří Nechodímu – Markovi Havrlíkovi, místonáčelníkovi Ligy lesní moudrosti a strážci Setonovy pečeti, a také Kenymu Otterovi – Aleši Kapicovi, majiteli domény www.thewoodcraft.org.
S modrou oblohou!
