Woodcrafteři sobě

Za vaši práci neslibuji žádné výhody, pouze v rámci hesla Woodcrafteři sobě nabízím dobrý pocit ze smysluplné a užitečné služby pro sebe i druhé.

Petr Vilhelm Willy, správce Soví louky

Jak se daří tábořišti Soví louka

Soví louka leží prakticky ve středu České republiky a je tedy ze všech současných objektů LLM celorepublikově nejlépe dosažitelná. Má dobrou dostupnost automobilem – lesní komunikace umožňují dojet až na místo, a tábořiště je cca 10 kilometrů od D1 Praha-Brno (dálniční sjezd 29 nebo 34). Spojení veřejnou dopravou je zejména pro dětské kmeny ideální, půl hodiny pěšky od železniční zastávky Samechov. Trať je provozována jako Pražská příměstská železniční linka, což zajišťuje vlakové spojení přibližně každé dvě hodiny. 

Blízké a vzdálenější okolí nabízí velmi pestrou paletu přírodních podmínek. Okolní krajina je příjemně zvlněná s dostatkem potoků a lesních rybníků, navíc je tu řeka Sázava. Na všechny strany se táhnou rozsáhlé smíšené lesy v různém stadiu vzrůstu. Je zde i dostatek lučních porostů a pastvin, které lze využít pro sportovní hry. Životní prostředí v této rekreační oblasti je velmi zachovalé a jen minimálně zatížené průmyslem. V dosahu jsou zajímavé přírodní a kulturní památky – NPR Ve Studeném, NPR Posázavské bučiny, Sázavský klášter, zřícenina hradu Stará Dubá, hrad Český Šternberk a Ondřejovská hvězdárna.

Vlastní prostor základny je svým umístěním, rozsahem a charakterem vhodný pro pořádání akcí pro středně velké skupiny táborníků. Lze zde však i výjimečně uspořádat víkendové setkání většího množství lidí. Celá louka je ohraničena lesem, z jedné strany pozemek lemuje potok a v nejbližším okolí je jen několik rekreačních chat.

Co však činí toto tábořiště pro nás ještě atraktivnější je fakt, že na této louce probíhaly woodcrafterské tábory už před sto lety.

Pro všechny tyto důvody je Soví louka téměř ideálním místem pro Ligovou tábornickou základnu. Co však činí toto tábořiště pro nás ještě atraktivnější je fakt, že na této louce probíhaly woodcrafterské tábory už před sto lety.

Liga lesní moudrosti získala část pozemků díky velkorysému daru starých woodcrafterů – manželů Lídy a Hudžina Laitových. Zbylou část louky pak odkoupila od syna dalšího woodcraftera Míly Vavrdy. Dnes se tedy jedná o zhruba 5500 m², které katastrálně spadají pod obec Chocerady. 

Tábořiště je určeno především pro členy LLM. Hlavní náplní by mělo být pořádání vzdělávacích programů, jako jsou Náčelnické zkoušky, různé Čotokvy Malé i Velké lóže, workshopy, kurzy a školení. Stejně tak by zde měly probíhat společenské Ligové akce, sněmy, setkání Velké i Malé lóže, různé mezi kmenové soutěže a podobně. V neposlední řadě by pak tábořiště bylo k dispozici individuálnímu využití kmenů, rodů, stráží a různých zájmových woodcrafterských skupin pro jejich víkendové táboření. Během prázdnin může základna sloužit i jako prostor pro letní tábory menších kmenů.

Dostatečný prostor by měl být věnován pro setkávání a činnost Velké lóže, jak dospělých a jejich rodin, tak i dospívajících. Do budoucnosti se například nabízí pořádání tzv. „woodcrafterského víkendu“, tedy dopředu stanoveného pravidelného víkendu (např. jedenkrát za měsíc nebo za dva měsíce). Ten by sloužil hlavně k setkávání jednotlivých členů LLM, s volnějším programem. Ti se buď po vzájemné domluvě zaměří na nějakou společnou činnost – výuka, výroba, přednáška, beseda, přírodovědná vycházka, nebo dlouhodobé pozorování přírody v nedaleké pralesní přírodní rezervaci Ve studeném, nad kterou máme možnost mít oficiální patronát. Rýsuje se i možnost zajímavé spolupráce s Lesním závodem Konopiště, který společně s lesnickou fakultou v Praze vytvořil z části zdejších lesů demonstrační objekt s názvem Samechov. Jde o tzv. ekologické lesnictví, tedy hospodaření v lese blízké přírodě – s cílem zachovat staré suché stromy, jejichž dřevo poskytuje životní prostor pro přirozené ochránce lesa.

Soví louka je zaměřená hlavně na praktickou lesní moudrost a svým charakterem by měla v duchu
woodcraftu svoje návštěvníky vést
co nejvíce k sepětí s přírodou.

Samozřejmě lze místo užívat i pro svůj samostatný osobní či rodinný program, např. použitím různého technického vybavení základny (rámy na vydělávání kůží, polní kovárna, řezbářské pomůcky, udírna…). V rámci takového víkendu je tu i možnost inspirovat se zajímavou činností dalších účastníků, případně využít plánovanou speciální woodcrafterskou knihovnu věnovanou různým tábornickým a zálesáckým dovednostem či přírodovědné literatuře. Součástí takového pobytu by samozřejmě měla být i nějaká drobná práce ve prospěch základny.

Soví louka je tedy zaměřená hlavně na praktickou lesní moudrost a svým charakterem by měla v duchu woodcraftu svoje návštěvníky vést co nejvíce k sepětí s přírodou a motivovat je k jednoduchému a přirozenému způsobu pobytu v ní. 

Chod této základny by neměl být nastaven jako komerční; Soví louka nebude Ligou nabízena veřejně. K výdělečné činnosti slouží další, k tomu účelu zařízené objekty LLM. Pronájem cizím osobám by neměl být běžnou událostí. Pokud ano, pak spíše v období slabého využívání pozemku členy LLM a pouze pro ověřené spřátelené skupiny z tábornické veřejnosti a pokud možno pod přímým dohledem nějakého člena LLM.

 Vzhledem, k tomu, že celý projekt je budován především svépomocí a je v první řadě určen pro členy Ligy, poplatky za pobyt se budou stanovovat tak, aby byly k členům LLM vstřícné. Účelem by neměl být zisk, ale jen přiměřená návratnost nákladů provozu základny plus rozumný příspěvek do fondu oprav. V případě brigád a prací pro základnu by se poplatky neměly požadovat vůbec. 

Aby byl výše uvedený účel základny naplněn, je podle toho nutno tábořiště vybavit. Byla připravena jeho předběžná dlouhodobá koncepce, která ale musí počkat až na změnu územního plánu. Takže o tom až někdy příště. 

Jedním z prvních úkolů bylo zajistit zdroj pitné vody. I když je nedaleko tábořiště kvalitní studánka, byla již na pozemku díky kmeni Tussilago vybudována studna.

Pro výrazné zkvalitnění chodu tábořiště bylo rozhodnuto postavit novou táborovou kuchyň s jídelnou. Na tuto stavbu, včetně jejího vybavení, byl Ligou uvolněn milion korun z kanadského daru.

S obstaráním stavebního povolení mi velmi pomohl Petr Hrubý – Buck, a tak jsme, jako realizační tým ve složení Jan Muchka – Muf, Aleš Vilhelm a moje maličkost, mohli z jara tohoto roku spustit sérii pracovních víkendů. První dobrovolníci z řad LLM byli většinou lidé, kteří už nějaký vztah k tábořišti mají.

Ze Soví louky tedy nejprve zmizela už hodně stará Vavrdova chata. Během bourání se ukázalo, že nebudeme moci využít ani původní základy. Na vyklizeném staveništi jsme tedy raději vykopali osmnáct hlubokých děr, do kterých byly vybetonovány nosné patky budoucí stavby. Zatímco beton zrál, pila z Jindřichova Hradce nám podle našeho návrhu připravila kompletní dřevěnou konstrukci. Dokonalost jejich dřevoobráběcího CNC stroje byla zárukou přesného vytvoření všech tesařských dlabaných spojů. 

V polovině května nám nákladní auto přivezlo všechen materiál najednou a s pomocí hydraulické ruky ho složilo na nedalekém parkovišti. Přes brod až na louku vedle staveniště jsme vše museli dopravit pomocí traktoru s vlečkou a velkého nakladače z místního zemědělského družstva. 

A tak jsme se hned v nejbližším víkendu mohli pustit do stavby. Ohromné nasazení obou zkušených řemeslníků, projektantů a zároveň i stavbyvedoucích – Mufa a mého syna Aleše – strhnulo i ostatních devět pomocníků k tak neuvěřitelnému výkonu, že v neděli, zhruba po osmnácti odpracovaných hodinách, vyrostla ve stínu velkých smrků celá konstrukce.

Slogan Woodcrafteři sobě má vzbudit větší pocit sounáležitosti, spolupráce, hrdosti, činorodosti a při tom ještě vytvořit místo, které bude tyto cíle mezi námi dále podporovat.

Ten večer jsem ještě před setměním zašel na stavbu. Seděl jsem na trámu a užíval si radost z hotové práce. Těšila mne však ještě i jiná věc. Tou bylo nadšení i souhra všech těch dobrovolníků, kteří se zatím na stavbě postupně podíleli.  

Asi nejlépe za všechny to vyjádřil Sumec od Bobrů, když konstatoval, že ona tu vlastně probíhá akce Woodcrateři sobě. Tenhle lehce upravený starý český historický slogan nejlépe vyjadřuje to, o co šlo i mně. Vzbudit prací na téhle základně mezi woodcraftery větší pocit vlastní sounáležitosti, spolupráce, hrdosti, činorodosti a při tom ještě vytvořit místo, které bude tyto cíle mezi námi dále podporovat.

Zhruba za tři neděle se na Soví louce sešla znovu výborná parta celkem sedmnácti lidiček, aby opět pod taktovkou Mufa a Aleše dokončila první fázi budování. Cílem bylo dostat stavbu do prázdnin do takového stavu, aby se dala používat během letních táborů. A to se nám podařilo. Celá plocha stavby už má položenou krásnou palubkovou podlahu. V části budoucí vestavby uzavíratelné kuchyně je pod podlahou položena i tepelná izolace. Střecha dostala druhou vrstvu prken a byla zakryta kvalitní fólií, která nějaký čas poslouží jako krytina. Po táborech bude nejdříve potřeba postavit komín pro kuchyňský sporák a pak teprve bude na folii položena definitivní plechová střecha.

Na závěr trochu statistiky. Chtěl bych moc ocenit práci všech 36 dobrovolníků, kteří se během těch osmi brigád na stavbě objevili (někteří i vícekrát). Do stavu je započítána i moje žena Zdeňka, která si dobrovolně vzala na starost přípravu většiny společných obědů. Její husté dřevorubecké polévky slavily velký úspěch – kdo si totiž nepřidal jednou, tak si přidal dvakrát.

A co dál? Na začátku října zahájíme druhou etapu, tedy vybudování vlastní kuchyně s malou místností pro správce. Kromě tesařských prací nás bude čekat i spousta drobné truhlařiny při tvorbě interiéru. I tady se budou hodit každé ochotné ruce. Bude to dobrá příležitost naučit se pod dohledem zkušených i trochu řemesla. Ale stejně tak nás ještě čeká spoustu různých prací na pozemku i v okolí stavby. Není tedy potřeba být nějakým silákem nebo řemeslným expertem, bude se hodit jakýkoliv ochotný pomocník, mladý, starý, muž či žena.

Za vaši práci neslibuji žádné výhody, pouze v rámci hesla Woodcrateři sobě nabízím dobrý pocit ze smysluplné a užitečné služby pro sebe i druhé. Soví louka vám kromě jiného nabízí příležitost zažít pocit člověka, který pak jako návštěvník hotové stavby může okem zálibně spočinout na nějakém detailu a uvědomit si, že zrovna tohle udělal on. Věřte, že to je něco, co srdce opravdu potěší. Tenhle pocit se nedá koupit, ten se dá jedině zažít. 

Za tu dobu, co Liga Soví louku vlastní, je už mezi námi docela dost lidí, kterým tábořiště poskytlo příjemný azyl, ať už to bylo na táboře nebo při nějakém workshopu, Čotokvě, Náčelnických zkouškách či akcích určených pro dospívající woodcraftery. Mám dojem, že právě pro tyto lidi přichází čas tomuto místu něco vrátit. Někteří tak už učinili. 

Věřte, že není zas tak těžké věnovat kus sebe sama – tedy svůj čas, sílu a um. 

Těším se, že se alespoň s někým z vás ještě během letošního roku na Soví louce sejdu.

Přidej se také!

Na Soví louce, která z velké části vzniká díky dobrovolníkům, roste ideální zázemí pro kmeny, rody i menší skupiny. A skvěle poslouží také strážím, které tu mají příležitost se potkávat a tvořit vlastní program. Jen kousek od Prahy tak vzniká místo pro workshopy, woodcrafterská setkání i společné chvíle u ohně.

Chceš se zapojit?
Ochotné ruce při stavbě i nápady na program jsou vítány.
Ozvěte se Willymu na
p.vilhelm@seznam.cz