Byl pátek 24. 4. 2026, asi 15 hodin. Počítal jsem s tím, že okolo 18. hodiny vyrazím na dva dny směr jižní Čechy na sérii návštěv. Měli jsme jet ve třech, ale chvilku po zmíněné hodině mi obě spolucestující napsaly, že se bohužel kvůli indispozici nemohou výpravy zúčastnit (a udělaly dobře, víkend pak měly ve znamení doktorů a péče o zdraví). Situace to byla nešťastná. Chtěl jsem se vracet v sobotu pozdě v noci a naplánovaný program byl už na první pohled vyčerpávající. Spolucestující by byl více než vítaným společníkem na dvouhodinovou noční cestu a pojistkou, že se zvýší šance na neusnutí za volantem. Napadlo mě napsat bráchovi, zda má na víkend plány. Odepsal, „že tak napůl“, a já mu nabídl něco, co se neodmítá: „Výpravu do neznáma s nejistým výsledkem, setkání se spoustou lidí a pomoc s vyzvednutím přírůstků do archivu“. Vyrážet se mělo za dvě hodiny. Naštěstí se na rodinu mohu spolehnout, a tak mi o chvilku později psal, že může. Po 18. hodině a se zapadajícím sluncem jsme se vydali směr Písek, na naši první zastávku.
Původním impulsem pro celý výlet byl Hrom, který chtěl předat pamětihodnosti a knihy do archivu LLM. Sám by do Prahy 4 banánovky nedopravil, a tak jsem se rozhodl mu pomoci. Spojil jsem to s návštěvou našeho dobrého kmene Otyókwa Velešín. Uzpůsobili svůj program tak, po příjezdu mé osoby proběhl sněm. Poslední střípek skládačky do celého programu byl Matěj, náš fundraiser, který mě propojil s jedním angažovaným občanem (jménem Jaroslav) v Písku, se kterým jsme si už po telefonu sedli a který nás pozval na Den Země v Písku, jenž komunitně spolupořádal. Podařilo se mi to vše zorganizovat do dvojdenky s trasou: pátek Písek, sobota Krumlov a Velešín.
Už během pátečního večera jsme začali s bráchou tušit, že tento víkend nebude obyčejný. Jaroslav nás provedl po hájku v údolí, který vytvořil na místě bývalé skládky. Procházeli jsme nádherným prostředím revitalizované krajiny, sadů. Okolo nás se pásli koně, ovce, pobíhali zajíci a srny. Nevěřili jsme vlastním očím. Nechybělo ani ohniště, týpiové tyče, zázemí pro workshop, to vše u rybníčku, ve kterém se dalo koupat. Už scházelo jen initipi, ale to snad budeme moci nabídnout někdy příště z naší strany my. Na velmi příjemné procházce nás Jaroslav provedl malebným okolím Písku a následně nás nechal přespat u sebe na farmě. Probrali jsme všechno možné a předestřeli možnosti spolupráce mezi Ligou a lokálními nadšenci do přírody. Cítili jsme pak s bratrem potřebu se aspoň trochu revanšovat, a tak jsme ráno šli pomáhat se stavbou stánku na Havlíčkově náměstí v Písku na sobotní program Dne Země. Troufnu si tvrdit, že jsme i trochu s něčím pomohli, nicméně akce byla výborně zorganizovaná. Od stánků s občerstvením, lokálními produkty, oblečením a tradičním swapem, až po swap rostlin, ukázky vzdělávacích programů pro různé věkové kategorie, dílničky a podobně. Akce byla také výborně propojena s místní knihovnou a výzkumným/osvětovým zázemím. Vedle toho jsme se tu setkali i s lidmi, kteří se o činnost LLM zajímají či jsou s ní nějak spojeni. Přišly nás např. pozdravit kamarádky Mahykanovy vnučky. Odjížděli jsme s náramným pocitem, že by z toho mohlo vzniknout něco dobrého pro všechny strany.
Další zastávkou byl Hrom. Přebrali jsme od něj slíbené archiválie a využili jeho pohostinnosti k prohlídce vlastnoručně vyráběných luků a šípů. Následně jsme se na odpoledne přesunuli za naším kmenem Otyókwou. Dočkali jsme se příjemného přivítání a hned se pustili do debaty, co se vše událo a co nás čeká. Vedle Ropky proběhla i lukostřelecká přestřelka a trénink střelby na terč. Třešničkou na dortu byla nicméně (vedle malebného sněmu) procházka se skřítky z Otyókwy za účelem poznávání jehličnanů. Poprvé jsem tak v přírodě viděl (s jistotou) jalovec obecný, který se mi při plnění činu na naše jehličnany nepodařilo najít. Zároveň nám Jana z Otyókwy ukázala dřípatku, řídce se vyskytující rostlinku, která je považována za kriticky ohroženou. Večer se konal malebný sněm (i když menší, ale to mi nikdy nevadí, naopak o to je někdy kouzlo větší). Účastni byli skřítci, Malá lóže a Velká lóže z Otyókwy, já s bráchou jako návštěva a Hrom se Strixem ze Sokolů. Slova byla pronesena, pozvánky předány, činy a tituly uděleny. Krásně se to propojilo i s tím, že pořadatelský kmen slavil 35 let od svého vzniku a já k tomu měl ten den svátek. Co víc si přát. Večer jsme se bezpečně vrátili zpátky do Prahy.
Co ale popisem vlastní výpravy chci sdělit? Vedle toho, že jsem si užil báječný víkend s bratrem, tak mám pro lidi z Ligy výzvu: Mějme oči otevřené a dejme se do pohybu. Minule jsem psal, že přichází jaro a teď vnímám, že je v rozpuku a než bude tento článek zveřejněn, nastane se léto. Každým dnem vypadá příroda jinak a na místech, která neznáte, možná narazíte na oázu. Vnímám, že i když žijeme v nelehkých časech, tak se věci dávají do pohybu. Že naše činnost má smysl. Poslední dobou potkávám lidi, kteří Ligu neznají, ale mají k ní blízko skrze své založení a naše činnost se jim líbí. Chytejme příležitosti za ruku, překonávejme vzdálenosti, tvořme okolo sebe svá společenství – žijme woodcraftem.
