Woodcraft byl sice prapůvodně směrován na výchovu malých drzých uličníků v pravé muže šlechetného ducha a nebetyčné odvahy, ale protože „lesní moudrost je životní moudrost“, výchova v duchu woodcraftu nekončí v den, kdy si mladý muž poprvé oholí svůj pedoknírek a dívky hrdě odhodí vycpávky své podprdy coby již nepotřebný kus oblečení.
Woodcraft je pro každého od 4 do 94 let, pravil jeho zakladatel E. T. Seton. Sám se dožil požehnaných 86 let.
Pro mnohé z nás je stezka lesní moudrosti životní stezkou, jež se klikatí divočinou okolního světa, která vede někam daleko za obzor a je vyšlapána kroky podobně zaměřených lidí. Každá moje šlápota udržuje stezku zřetelnou i pro ty, co mají cestu stejným směrem, i pro ty, kteří si jdou jinam po vlastní skryté pěšince, nebo naopak sprintují po rychlé široké dálnici, a občas se naše cesty protnou. Woodcraft je směrovkou, šipkou poskládanou z klacíků, která ukazuje, kam se můžeš vydat, chceš-li slyšet zpěv ptáků, zurčení horských potoků, smáčet si nohy ranní rosou, unavit své tělo celodenní záslužnou činností a pak unaveně sednout k ohni do kruhu dobrosrdečných lidí, které sem přivedla stejná touha.
Liga lesní moudrosti je sice společenstvím, ve kterém mají zásadní a důležité místo dětské kmeny a kmeny mládeže, ale na rozdíl od klasických „dětských“ organizací je tu i nedílná silná skupina „dospělých“. Často to jsou odrostlí členové dětských kmenů a jejich kamarádi, často i s rodinami, vysloužilí kmenoví dospěláci, co předali svůj kmen mladším, případně nově příchozí lidé, které zaujaly knihy a myšlenky E. T. Setona nebo aktivity, které v Lize probíhají. V dětských kmenech se stále oháníme tím, že chceme děti vychovávat „v duchu lesní moudrosti“ a ačkoliv jsou schůzky a výpravy samé skopičinky a hry, přece jen mohou pro mnohé z nich představovat střelku kompasu ukazující správným směrem i pevnou kotvu v současném rozbouřeném světě. Je ale potřeba vychovávat dospělé?
Nejúčinnější výchova je výchova osobním příkladem – funguje to na malé děti, funguje to na mládež a samozřejmě to platí i pro dospělé. V mém věku už asi nejsem zvědavá na to, aby mě někdo poučoval (mimo mých rodičů), co mám a nemám dělat; dobře míněné rady přijímám jen od lidí, o kterých mám důvod se domnívat, že jsou v dané oblasti zkušenější, lepší nebo šikovnější, a to bez ohledu na to, jestli jsou starší nebo mladší než já.
Musí správný woodcrafter plnit orlí pera? Musí mít vlastnoručně ušité mokasíny? Může jezdit autem nebo mluvit sprostě? Musí dodržovat pravidla národního parku?
A zrovna v Lize je ve Velké lóži vysoké procento lidí, kteří mezi ně patří. Jsou tu lidé mimořádně zruční, sečtělí, zcestovalí a ve svém jednání spolehliví, důslední a trpěliví. Zároveň obvykle rádi své dovednosti a znalosti nevtíravě předávají jiným. A také to jsou často lidé do nepohody a milovníci světa přírody. Lidé duchem věčně mladí. Mnozí si i přes svůj vyšší věk s nadšením užívají i fyzicky náročné aktivity, do kterých by nešli mnozí mladší, ať už z lenosti, pohodlnosti, nezájmu nebo nedůvěry v sebe sama. To jsou mí mnohaletí „učitelé lesní moudrosti“, s nimiž mě spojují mnohé společné zážitky a kteří jsou mi nekonečnou inspirací. Bobr, který v 80 letech opatrně odložil na Waldenu berle, aby popadl palici a ukázal hochům o 60 let mladším, jak správně zatlouct kůly ke sněmovišti a v pětaosmdesáti přijel pomoct na dřevní brigádu, Hota, která si ke svým šesti křížkům na záda přihodila batoh a vyrazila sama na 100 km dlouhou pouť norskou divočinou, bělovlasý Škarman, se kterým jsme se ve sněhu snažili škrábat na Dachstein (byť jsme to museli otočit), Zdenka s Willym, kteří mě bránili před rozčíleným tatranským tetřevem, Vlastík, který mě svým příkladem poňouknul, abych si poprvé v životě vyzkoušela šplh po závěsu po staré tetičce, Hrom, který s námi i po sedmdesátce jezdí na zimní táboření, Marta, která se s duší na jazyku vydrápala na Gerlach, Ája, která zná každou kytku a má vždy o polovinu menší baťoh než já, Wenona, která se za žádných okolností nezlobí ani nemračí. Mohla bych pokračovat desítkami dalších přátel… ale oni to ví, jak jsou pro mě důležití. Jak jsme si vzájemně důležití. Bez Ligy bych na nikoho z nich nejspíš nenarazila. Jsou to lidé, kteří (lehkou parafrází E. T. Setona) v přírodě „něco dělají, o něčem přemýšlí, z něčeho se radují, něco (se) vždy naučí, ale stále mají na mysli, že ne učenost, ale pravé lidství je nejvyšším účelem výchovy“.
Kdo jsou tedy členové Velké lóže? Automaticky je členem Velké lóže každý člen LLM nad 18 let, který má řádně zaplacené příspěvky. Ale dalo by se zeptat i obráceně – je každý člen Velké lóže woodcrafterem? Jak se to pozná? A kdo má pravomoc o tom rozhodovat? A je to vůbec potřeba?
Na toto téma se u táborových ohňů vedou vášnivé diskuze: Musí „správný woodcrafter“ plnit orlí pera? Musí znát a dodržovat woodcrafterský zákon? Musí mít vlastnoručně ušité mokasíny a koženou košili? Musí umět rozdělat oheň třením dřev? Musí umět plavat? Zazpívat ranní píseň? Přespat v zimě v lese? Vrtat vrtačkou? Může jezdit autem? Kouřit a chlastat? Mluvit sprostě? Může nosit na táboře trenýrky? Musí dodržovat pravidla v národním parku? Musí znát názvy stromů, květin a zvířat okolo? Nebo stačí, když se mu jen tak líbí kytičky, hvězdičky a ptáčci? Anebo prostě jen rád v klidu leží na louce s modrou oblohou nad hlavou? Stačí, když chodí občas na houby a umí zavařit okurky? Když je to slušný poctivý člověk, co dělá zodpovědně svoji práci? Když sbírá po lese odpadky? Co člověk, to názor. Debaty jsou často bouřlivé, ale korektní. Každá z těch nekonečných debat proto všechny účastníky posouvá někam dál – vypichuje záležitosti, které jsou v tu chvíli pro dané společenství důležité, upřesňuje pomyslné linie „obdivuhodného“, „nutného“ a „neakceptovatelného“ a díky tomu koncentruje specifickou skupinu lidí, pro které je dobrovolné členství v LLM vítanou studnicí přátelství, poznání a inspirace, náplní volného času a prostorem pro obrození ducha i těla. Lidé, kterým je v této společnosti dobře, zůstávají, ti, které uvedené „linie“ štvou, si jdou vlastní cestou.
Jedním z často diskutovaných ligových témat posledních let je, zdali má členství v LLM pro dospělé vůbec smysl – Liga beztak protěžuje jen dětské kmeny a stará se o početné nemovitosti, ale pro členy Velké lóže toho zas až tak moc nedělá. Liga má přece Malou i Velkou lóži, tak by pro Velkou lóži něco dělat měla. (Námitka z debaty: A je to potřeba? Snad jsou všichni dospělí, tak si náplň volného času může zajistit každý sám, ne?) Pár akcí během roku je, ale mohlo by to být lepší. Pokud se chceme poznávat a vzájemně se inspirovat, sdílet vědomosti, dovednosti, zkušenosti a zážitky, měli bychom se setkávat. Jenže Velká lóže je společenství lidí od 18 do 96 let! Trochu široký rozptyl…
Na mladší divochy a divošky se zaměřil například Nechodí (Marek Havrlík) a Marťa Lehký z náčelnictva. Jejich akce cílí na čerstvé odrostlíky z kmenů, kteří třeba nechtějí nebo nestíhají pracovat s dětmi, anebo s dětmi pracují, ale občas se chtějí vyřádit sami za sebe, seznámit se a pokecat s vrstevníky z jiných kmenů, po vzoru Indiana Jonese zúročit svůj důvtip, vtip a odvahu a hrábnout si na dno svých fyzických sil. Během roku jsou i další akce na pomezí Malé a Velké lóže, které lákají mlaďochy do společného kruhu.
No, a pak jsou tu „ti další“, kteří už toto bujaré období mají drahně let za sebou, ale ví, že pobyt v přátelské společnosti anebo v přírodě a přiměřená fyzická aktivita jsou balzámem na duši i tělo, a proto se rádi čas od času vydají na nenáročnou akcičku, aby z dobré nálady ostatních načerpali energii a inspiraci pro další dny. Vznikla tedy skupinka ve složení Lasík (Katka Pejšová), Okeya (Tomáš Koubek) a Maqiyémi (Kamila Lunerová), která se v následujícím období bude snažit o podporu akcí pro Velkou lóži se zaměřením na ty „klidnější“ členy.
Dnes se zúčastníte akce, kterou uspořádá někdo pro vás, příště ostatní přijedou na akci, na které se můžete podílet vy!
V plánu jsou občasné akce různého typu a délky nejen pro boomery. Pro přírodomilce a tuláky je na jaře v plánu ornitologický víkend a víkendové putování po některé CHKO Nejkrásnější sbírka. Filozofové se mohou scházet na diskuzních setkáních Kruhy nebo na Jarním klíčení. Sportovci jsou zváni na jarní orienťák Bloudění woodcrafterů. Začátkem května bude na Samechově Setkání rodinných kmenů (SRK), táboření v týpí nebo i ve stanu určené zejména pro rodinné kmeny s programem pro děti i dospělé, ale i členové Velké lóže bez dětí se samozřejmě mohou přidat. Pokud nejste zvyklí tábořit v „indiánském stylu“, ale chtěli byste si to prohlédnout nebo vyzkoušet, je tato akce právě pro vás. A rozhodně byste neměli chybět na výročním sněmu LLM, který proběhne v květnu 2024 na dávném tradičním místě – na Malém Waldenu u Skleného nad Oslavou. Bude zde řada tradičních soutěží (v rozdělávání ohně třením dřev a křesáním, o nejlepší woodcrafterský a indiánský výrobek, všestranná soutěž Woodcraft ranger, …), takže máte ještě pár měsíců na to, abyste dodělali výrobky, nasušili troud, utužili kondici a doplnili si orlí pera, ať je pak sněmovní oheň svědkem udílení mnoha dalších titulů lesní moudrosti. Pokud jezdíte na naše základny Fram, Samechov nebo Kosí potok (a v budoucnu i na Jahodinu), bude vítaná vaše pomoc na některé z mnoha brigád. Výhledově plánujeme vyráběcí víkend na Faře (kovárna, truhlárna – snad v říjnu 2024). A v následujícím roce i běžkařský víkend na Framu – když už tu základnu máme, tak ať si na ni také někdy zajedeme. Termíny akcí sledujte v Kalendáriu, na webu pak najdete i podrobnější popis akcí a přihlašovadlo. Mnohé z akcí se opakují každý rok, tak se můžete na webu nebo v časopise podívat, jaké to bylo, a třeba vás to naláká k účasti na některé z nadcházejících akcí.
Byli bychom rádi, kdyby členové Velké lóže věděli, že se budeme snažit pořádat různorodé akce tak, abychom jim nabídli příležitost se alespoň čas od času potkat s dalšími lidmi z tohoto společenství. Víme, že členové LLM jsou lidé činorodí a romantičtí, kteří se rádi naučí něco nového, mají rádi pobyt v přírodě, s úsměvem na líci vydrží (a vyhledávají) klid zbavený uřvané civilizace, rádi přiloží pomocnou ruku ke společnému dílu, rádi se podělí s ostatními o své dovednosti a zkušenosti. Dnes přijedete na akci, kterou uspořádá někdo pro vás, příště jiní přijedou na akci, na které se můžete podílet vy, až k tomu budete mít čas a sílu. A třeba se na některém setkání zapojíte do další nekonečné diskuze o tajných ingrediencích kouzelného elixíru mládí s názvem woodcraft.
Velká lóže sobě: Jsi v něčem dobrý?
Poděl se o to s ostatními! Máš-li nápad na akci, neboj se nás kontaktovat!
kamila.lunerova@volny.cz
katpej@seznam.cz
tomas.koubek@gmail.com
Slibujeme si od těchto střetnutí to, že se čas od času setkají a promíchají různé generace. Že mladší zjistí, že ty upovídané tetky a šedovlasí kmeti jsou vlastně drsní a zábavní borci a borky, kteří si umí udělat legraci sami ze sebe a v mládí prožili nejedno napínavé dobrodružství. A že se při tom i natloukli a ví, že nasekali hromadu chyb. A ti starší naopak zjistí, že ta mladá generace není tak marná, jak to může navenek vypadat, že jsou také drsní, zábavní, pracovití a svědomití a že fakt chtějí, aby ten budoucí svět byl ještě lepší než ten, do kterého se teď každé ráno probouzí. A že na tom budou/budeme muset máknout. Každý aspoň trošku. Bude to takové, jaké si to uděláme – Velká lóže, Liga, naše země i naše Země. Bude to dobré.
