Environmentální vzdělávání jako součást programu dětských kmenů
Dozvíte se, jak vědomě tvořit programy, které rozvíjejí vztah dětí k přírodě a odpovědnost k životnímu prostředí,
a navíc přikládáme konkrétní příklad programu na kmenovou akci, který lze rovnou použít!
Cíl environmentálního vzdělávání je vlastně obsažen už v samotném hesle, které si Liga lesní moudrosti nese jako své poslání Woodcraft vychovává k přírodě. Každý z nás, kdo připravuje kmenový program pro děti, výpravy nebo tábory, děti k respektování a ochraně přírody nějak intuitivně vede.
Učíme je žít v souladu s přírodou, poznávat rostliny a živočichy, rozdělávat oheň a bezpečně s ním v přírodě zacházet a mnohé další dovednosti, a tím naplňujeme podstatu environmentální výchovy – tedy výchovy k odpovědnému vztahu k životnímu prostředí.
Téma environmentálního vzdělávání je však aktuální i z pohledu směřování a rozvoje naší organizace do budoucna, protože je v současnosti důležitou oblastí v rámci evropských i národních grantových výzev. Pokud dokážeme, že se mu věnujeme systematicky a naplňujeme konkrétní vzdělávací cíle, můžeme tím posílit i finanční stabilitu naší činnosti.
Protože se profesně věnuji environmentálnímu vzdělávání, ráda bych v tomto článku nabídla jistý návod, jak z naší intuitivní praxe udělat vědomý proces. Na konkrétním příkladu představím, jak lze připravovat environmentálně vzdělávací programy v rámci naší běžné kmenové činnosti – od stanovení cílů přes motivaci dětí až po vhodné metody a reflexi. Vše vysvětlím na konkrétním příkladu programu Zachraň žábu!, který lze snadno realizovat na kmenové schůzce nebo víkendové výpravě.
JAK DĚTI NADCHNOUT
Cíle a motivace
Základem kvalitního programu je jasný cíl – co si má dítě odnést. Může jít o poznání (zjistit, proč jsou žáby důležité pro ekosystém), dovednost (poznat tři druhy žab) nebo postoj (uvědomit si, že i malý tvor má v přírodě svou roli).
Motivaci můžeme vytvořit různými způsoby, např. zážitkem či poutavým příběhem, napomoci k tomu mohou také tématické pomůcky. Děti se nejvíce učí, když objevují samy – dospělí je průvodce, nikoli přednášející. Scénka, hra, tajemství nebo pozorování fungují lépe než výklad.
Příkladem může být právě program Zachraň žábu!, který děti vtáhne do příběhu skutečných jarních tahů obojživelníků a přiblíží jim, s jakými nástrahami se žáby potýkají. Děti si během programu nejen hrají, ale i uvědomují, proč je důležité žáby chránit a jak tomu mohou i samy pomoci.
JAK PROMĚNIT TEORII V PRAXI
Metoda E-U-R
Evokace – Uvědomění – Reflexe pomáhá program strukturovat tak, aby se děti nejprve zaujaly, pak samy objevovaly, a nakonec si prožité uvědomily. Představím, jak tato metoda funguje na konkrétním příkladu.
Evokace – zaujmouta probudit zvídavost
Program začíná krátkou hádankou (Ráda plave, ráda skáče, ve vodě i na souši, na jaře se domů vrací, přes silnici se pokouší). Děti hádají, že půjde o žáby. Následuje aktivita Není žába jako žába, kdy děti poznávají různé druhy žab podle obrázků a s pomocí určovacího klíče. Už zde se přirozeně aktivuje jejich předchozí znalost – některé druhy poznají, jiné ne – a roste jejich zvědavost.
Uvědomění – objevování a porozumění
Hra Vývoj žab simuluje žabí proměnu od vajíčka po dospělce, přičemž děti zažívají, jak křehká je tato cesta. Diskuse během hry odhaluje, co všechno žáby ohrožuje – vysychání tůní, znečištění vody, provoz aut.
Na to hned navazuje zážitková hra Žáby a čápi – děti si vyzkouší, jak těžké je pro predátora sehnat potravu i jaká přirozená rizika číhají na žáby samotné a že jsou důležitou součástí potravního řetězce.
Vrchol programu tvoří dynamická týmová hra Zachraň žábu, která přenáší reálný problém žabí migrace do herní podoby. Děti se učí spolupracovat, vnímat riziko a přemýšlet, jak by se skutečně mohly zapojit do pomoci.
Reflexe – pojmenovat, co jsme zažili
Na závěr přichází Žabí poznávačka a kruhová reflexe. Každé dítě sdílí, jakou žábu si zapamatovalo a co může pro žáby udělat.
ENVIROMENTÁLNÍ VÝCHOVA
Od svých počátků v 70. letech 20. století se profilovala jako multidisciplinární obor, jehož smyslem bylo nejen rozšiřovat znalosti o přírodě a problémech životního prostředí, ale také rozvíjet dovednosti potřebné k jejich řešení a proměňovat postoje a vzorce chování lidí na cestě k udržitelné budoucnosti. Už od svých počátků tak pracuje s pěti oblastmi rozvoje:
Povědomí – vnímání prostředí a jeho problémů;
Znalosti – porozumění ekologickým dějům;
Postoje – hodnoty a motivace k ochraně přírody;
Dovednosti – schopnost rozpoznat a řešit problémy;
Participace – aktivní zapojení do řešení.
V českém pojetí je cílem Environmentálního vzdělávání rozvíjet kompetence k environmentálně odpovědnému jednání, které zahrnují:
vztah k přírodě,
vztah k místu,
porozumění ekologickým dějům,
porozumění problémům a konfliktům,
připravenost jednat ve prospěch životního prostředí.
Pro nás woodcraftery je to velmi blízké: jde o cestu k lesní moudrosti, která spojuje fyzickou zdatnost, poznání, dovednosti i osobní postoj – tedy tělo, hlavu, ruce a srdce. Ve své podstatě jde o to, abychom naší činností a vzděláváním dětí přispěli nejen k jejich schopnosti pobytu v přírodě a její znalosti, ale také je vedli k aktivnímu zapojení se do její ochrany.
JAK S DĚTMI REFLEKTOVAT
Propojení s woodcrafterským programem
Reflexe je v environmentálním vzdělávání klíčová – dává zkušenosti smysl. Můžeme ji vést formou sdílení v kmenovém kruhu, prostoru pro vyjádření dalších nápadů na tématickou činnost (např. návštěva nějaké „žabí“ lokality, kde je možné žáby pozorovat nebo jim pomoci překonat bariéry přímo v přírodě). Díky tomu environmentální vzdělávání přirozeně zapadá do woodcrafterského rámce: propojuje rozum, cit i čin.
Závěrem
Environmentální vzdělávání není o teorii, ale o prožité zkušenosti, která dětem pomáhá vnímat svět očima přírody. Představená metoda tvorby environmentálně zaměřeného programu i přiložený program tak nabízí jednoduchý způsob, jak takový program připravit a vést vědomě v souladu s principy woodcrafterského vzdělávání.
