Asi kdekdo ví, že naše rodina má hodně ráda vodáctví a často jezdíme nějakou tu „vodu“. Nicméně, když mi Medvěd kdysi řekl, že pojedeme Lužnici jako jedinou naši společnou dovolenou, byla jsem naštvaná a zklamaná a měla jsem strach. Do té doby jsem byla jen jako dítě na vodáckém táboře na Otavě a evidentně to nebyla vzpomínka, co jsem si chtěla zopakovat. Jediné, co si pamatuji, že hodně pršelo, stále mi byla zima a velmi často jsem byla v poslední lodi, protože mi to prostě nějak nešlo. Od té Lužnice uteklo už hodně vody a my se každý rok vracíme na nějakou tu řeku.
„Už nemám pocit, že se loď tak strašně kinklá jako tenkrát, ale určitý svíravý pocit mám stále. Jen se mi asi už líbí.“
Nejprve mě učili být háčkem, jenže jak dorůstaly děti, bylo potřeba se naučit i kormidlovat. Ze začátku bylo přes ně vidět, kam jedu, pak už ne a zase jsem se musela naučit něco víc. No a pak jsem se posunula zas na háčka, protože jsem musela naučit kormidlovat děti. A dneska se s dcerou střídáme, protože víme, že obě umíme oboje a můžeme si věřit. Nebo vlastně už jsem víc vepředu, protože už je přeci jen lepší než já.
Myslím si, že nejmilejší čin Medvěda je 1V10 Sjetí řek. Na čin je třeba sjet deset různých vodních toků a na velký čin dvacet. Medvěd jich má, myslím, třicet dva, já “jen” dvacet osm. Sjeli jsme nejen hlavní vodácky atraktivní toky, ale i různé potoky jako třeba Vavřinecký potok nebo Botič. Traduje se, že kdo nejel Botič, není vodák, ale kdo ho jel dvakrát, je „prase“. Schválně, proč asi?
Také jsme jeli předepsaných deset kilometrů na Labi, což bylo asi nejnáročnější, protože to opravdu neteklo. Jenže když bydlíme u Labe, byla by přece škoda ho nesjet a nezapsat, no ne? Hodně našich rodinných dovolených se odehrává na různých řekách Evropy. Asi nejvíc se nám líbilo v Bosně. Tam jsou řeky úplně průhledné a teplé. Vinou se krajinou v travertinu a na březích roste máta a divoké fíky, které můžeš trhat přímo z vody. Hodně lidí rádo jezdí do Chorvatska. Dám vám tip, jak si udělat po cestě k moři zastávku. Sjeďte si řeku Zrmanju, je to nádherný výlet na 4-5 hodin v úžasné přírodě na nejčistší vodě, co jsme kdy jeli. Objednejte si půjčení lodě (třeba tady https://raftrek.com/tour/kayaking-zrmanja-river/) a zažijte Chorvatsko úplně jinak.
A ještě jeden tip vám dám – využíváme služeb vodáckých cestovek. Dopraví vás až k nástupnímu místu, na vodě s vámi jede instruktor, který řeku zná, a tak vás upozorní na těžší úseky, krásný vodopád nebo dobrou hospůdku. A nemusíte řešit převoz věcí, protože ho zařídí řidič. Pro méně zkušené vodáky nebo pro objevování nových řek, třeba v zahraničí, je to ideální.
Mně se zase moc líbí čin 1V5 Vodácká zručnost. To jsme si půjčili loď a jeli na písečné jezero Probošťák u nás v Brandýse. Rozhodně jsme celé odpoledne bavili osazenstvo místní písečné pláže. Vyjížděli jsme na hloubku a skákali do vody a snažili se dostat zpět do lodi nebo jsme ji převraceli a pak vylévali vodu. Chtělo to několik pokusů, než jsme přišli, jak na to. Neplánovaně jsme si ještě udělali čin 1Q6 Plavání v oblečení. Na pláži jsme se oblékli do všech předepsaných vrstev oblečení, včetně bot, a lodí jsme vyrazili na hloubku. Plavání v oblečení byla legrace. A pozorovat reakce opalujících se spoluobčanů na pláži, když vylezeš z vody zcela oblečen, je rozhodně k nezaplacení.
Moc bych si chtěla splnit čin 1V8 Vodácké putování, ještě ho nemám. Jde o putování na lodi „na těžko“ o celkové délce 130 kilometrů. Zatím mám nejvíc 100 km na Hronu. Myslím, že to ještě zvládnu, do vodáckého důchodu se rozhodně nechystám.
Tak třeba jsem někoho nalákala a zkusí si nějaký čin z vodáctví udělat. Není to tak těžké, jak se může na první pohled zdát. Chce to pár kamarádů, aby byla legrace a půjde to. Připomíná mi to jednu naši kamarádku, která říkala, že rozhodně ten čin z vodácké zručnosti nezvládne, ale po odpoledni stráveném s námi na Probošťáku odjížděla i s velkým činem a rozhodně nebyla utopená, jak se původně domnívala. Je důležité se nebát, ale zůstat pokorný. Voda je živel a tak se k ní musí přistupovat.
S vodáckým ahoj zdraví Lasík.
